Styk rodiče s dítětem v době školního roku, nikoli jen o víkendu

Ústavní soud ČR přinesl v březnu tohoto roku další významný nález v oblasti rodinného práva – svěřování dětí do péče (výchovy) rodičů. V tomto ústavním nálezu sp. zn. III. ÚS 2298/15 ze dne 15.3.2016 Ústavní soud opětovně shrnul, že základním pravidlem, kterým se mají soudy při rozhodování o svěřování dětí do výchovy rodičů řídit, je zájem dítěte. Ústavní soud znovu odkázal na svá dřívější rozhodnutí, v nichž vymezil základní (ústavněprávní) kritéria, na základě nichž by měl být „nejlepší zájem dítěte“ zjišťován a posuzován [viz např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13, bod 18 a násl.]. „V případě, kdy obecné soudy rozhodují o úpravě styku, nutno vycházet z toho, že právem obou rodičů je v zásadě stejnou měrou o dítě pečovat a podílet se na jeho výchově, s čímž koresponduje i právo samotného dítěte na péči obou rodičů, a tudíž je-li rozhodnutím soudu svěřeno do péče jednoho z rodičů, pak by tomuto dítěti mělo být umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby byl postulát rovné rodičovské péče co nejvíce naplněn. Takové uspořádání je zpravidla vždy v „nejlepším zájmu dítěte“, přičemž odchylky od tohoto principu musí být odůvodněny ochranou nějakého jiného, dostatečně silného legitimního zájmu, přičemž konkrétní skutečnosti, o něž se tento zájem opírá, musí být v daném řízení prokázány [viz nález ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13, srov. i nález ze dne 13. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 3765/11, bod 29].“

V projednávané věci Krajský soud v Plzni omezil styk otce s dcerou tak, že tato se měla s otcem stýkat pouze jednou za 14 dnů o víkendu. Původně přitom soud nižší instance rozhodl, že styk má probíhat každý sudý týden od středy do neděle. Toto své rozhodnutí odůvodnil krajský soud v podstatě jen tím, že nezletilá začne navštěvovat první třídu základní školy a že (zřejmě) bude mít zájmovou činnost. Podle Ústavního soudu však „takovýto důvod očividně nelze považovat za relevantní, neboť se týká v podstatě všech dětí školou povinných a jeho uplatnění by v konečném důsledku znamenalo, že princip rovnosti rodičů, pokud jde o péči o nezletilé dítě, by nebylo možné vůbec naplnit, a tak kupř. střídavá péče, jež je (vedle společné péče) pomyslným „ideálem“ uspořádání poměrů dětí a rodičů, kteří spolu nežijí, by byla prakticky vyloučena.“

Dle Ústavního soudu „nejde jen o celkové množství stráveného času s dítětem z hlediska celého roku, ale také o to, v jakém období se styk rodiče s ním uskutečňuje. Pro dítě a jeho budoucnost má velký význam právě období, kdy musí plnit své školní a další povinnosti, a kdy je více než jindy zapotřebí, aby se do jeho výchovy zapojili oba rodiče, tak aby dítě mohlo co nejvíce těžit ze znalostí, zkušeností a výchovných a pedagogických schopností obou rodičů, a nikoliv jen jednoho z nich. Kromě toho možnost většího zapojení rodiče, jemuž dítě nebylo svěřeno do péče, do výchovy dítěte v období, kdy jsou na ně kladeny zvýšené nároky a kdy dítě musí společně (i) s tímto rodičem překonávat různé překážky a řešit problémy, má význam i pro prohloubení vzájemných citových vazeb mezi nimi a také vede tohoto rodiče k odpovědnosti za budoucnost dítěte. Nejde tedy jen o právo obou rodičů podílet se na výchově svého dítěte, ale také o sledování jeho „nejlepšího zájmu“, kdy široký styk rovněž ve školním roce zpravidla (viz sub 16) bude pro dítě přínosem a obohacením.“

Celý nález Ústavního soudu ČR ze dne 15.3.2016, sp. zn. III. ÚS 2298/15 je dostupný na :

http://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/III__US_2298_15_an.pdf