Rodič s nadstandardními příjmy a výživné

Před Vánoci 2015 přinesl Ústavní soud ČR další zajímavý a zásadní nález v otázce stanovení výše výživného dětem rodičů s nadstandardně vysokými příjmy.  Ve svém nálezu ze dne 16.12.2015 zn. IV. ÚS 650/15 Ústavní soud ČR uzavřel, že výše výživného pro rodiče s nadstandardními příjmy by měla mít určité hranice.

Podle názoru Ústavního soudu „není povinností rodičů v průběhu období, kdy jsou povinováni svým dětem výživou, snažit se je v maximální možné míře finančně zajistit i pro další část života, a to ani v případě, že by toho byli díky své majetkové situaci schopni. Dle obecné lidské zkušenosti zajištění příliš velkými jistotami může vést u dětí ve svém důsledku k pravému opaku, a to k deformaci základních životních hodnot. Vytvoření finančních rezerv či úspor by tak mělo být v zásadě takové, aby dítě nepřišlo o přirozenou životní motivaci nutící člověka drát se o svůj vlastní úspěch a místo v životě. Je pochopitelné, že by se měl rodič snažit být svému dítěti oporou, nicméně tato by se v konečném součtu dober neměla stát pomyslnou duchovní žebráckou holí, odsuzující relativně mladého člověka k životu odtrženému od reality“.[1]

Soudce by se měl při stanovení výše výživného zamýšlet též nad jeho smyslem a účelem. Hodnotícím kritériem jsou odůvodněné potřeby oprávněného (dítěte), jeho majetkové poměry a schopnosti a možnosti a majetkové poměry povinného (rodiče). Podle výše uvedeného nálezu „životní úroveň rodičů a dětí musí být v zásadě shodná, přičemž je třeba rozlišovat mezi životní úrovní realizovanou a životní úrovní možnou, potencionální. Rodiče oprávněného (dítěte) nelze nutit k tomu, aby žili životní úrovní odpovídající přímo úměrně jejich majetku. Stejná životní úroveň neznamená, že děti musí mít k dispozici kupříkladu stejné množství finančních prostředků jako rodiče. Zde je nutno si uvědomit, že vyšší příjem rodičů je zpravidla spojen s náročností jejich práce a s tím, jakou odpovědnost nesou.  Je právem rodičů rozhodnout, s kolika penězi má jejich dítě v tom kterém věku samo hospodařit. Naučit dítě hodnotě peněz a vštípit mu, že nic není zadarmo a „bez práce nejsou koláče“, je bezesporu významnou částí výchovy, které rodiče nemohou být státem zbaveni.“[2]

Celý nález Ústavního soudu ČR můžete přečíst na:

http://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/IV._US_650_15_an.pdf